Depeche Mode
Depešáci
Členové:David Gahan V roce 1980 se v anglickém městě Basildonu sešla trojka Vince Clarke, Martin Gore a Andrew Fletcher, aby společně založila kapelu. Pánové (vlastně tehdy spíš ještě kluci) si zvolili název Composition Of Sound. O rok později se k nim přidal zpěvák David Gahan, který formaci přejmenoval na Depeche Mode, což byl název módního časopisu. Čtveřice začala společně zkoušet první skladby, které skládal talentovaný Vince Clarke. Ještě téhož roku se Depeche Mode dočkali debutového alba Speak & Spell, z něhož pochází i první hit Just Can´t Get Enough. Z dnešního pohledu zní deska poměrně úsměvně. Obsahuje rozjásané a hitové písničky s jednoduchoučkými refrény, ideální tak pro poskakování na diskotéce. Týká se to hlavně skladeb I Sometimes Wish I Was Dead či What´s Your Name. |

Podařilo se v případě třetí kolekce Construction Time Again. To už se v řadách kapely nacházel šikovný aranžér a muzikant Alan Wilder. Jeho příchodem dostali Depeche Mode definitivní podobu a deska pak definitivně dokázala, že máme co dělat s opravdu svébytnou a originální kapelou. Dá se říci, že jde o první plnohodnotné album DM, zvukově vynalézavé, barevné, kompozičně strhující a navíc nepodléhající zubu času, neboť mu lze bez problémů naslouchat i dnes. Přidejte skvělý hit Everything Counts a máte hotovou kapelu. Celosvětový a mnohdy až hysterický kult Depeche Mode byl odstartován. Členové kapely se oblékli do černé kůže, pečlivě si upravili účesy (hlavně Gore byl na módní výstřelky) a superchytlavá image byla na světě. Rázem měli po celém světě nespočet klonů, kteří se snažili ze všech sil vypadat jako David Gahan. Ve vzhledu DM se snoubila zhrzená romantika, melancholie a trocha nezbytné rebelie, což zabralo dokonale. | ![]() |
Dnes to sice může znít jako sci-fi, ale DM se v žádném případě nestarali jen o to, jak vypadají, ale ze všeho nejvíc vylepšovali svoji hudbu. Byly doby, kdy každá nová deska předčila tu předešlou, a týká se to i Depeche Mode. V roce 1984 vydali album Some Great Reward, na němž snad nejde najít slabší položku. Jedna pecka střídá druhou a mezi ty nejzářivější klenoty určitě patří exkluzivní hity People Are People, Master And Servant, Blasphemous Rumours a křehoučká, Martinem Gorem interpretovaná balada Somebody. DM opět posunuli hranice své tvorby a přidali mnohem více na údernosti a tvrdosti. Zejména zmíněná People Are People nepokrytě využívá prvků industriální hudby. Na desce se ideálně mísí zvuková preciznost se strhujícími melodickými linkami. Rok nato vyšla kompilace The Singles 81-85, která, jak už název napovídá, mapovala singlovou tvorbu kapely. Zřejmě to byla jen specialita tehdejšího Československa, neboť mi není známo, že by i fanoušci v okolních zemích jednali podobným způsobem. Sama kapela o ničem podobném rovněž neměla tušení. Jistě už je vám jasné, oč jde. Osmdesátá léta v ČSSR přinesla mimo jiné dva naprosto nesmiřitelné tábory fanoušků - "depešáky" a "metalisty", tedy zapřísáhlé milovníky čtveřice v černém na jedné straně a onášivkované a dlouhovlasé vyznavače metalu na straně druhé. Jedni pořvávali na druhé, že "jejich" muzika je šrot. Depešáci prohlašovali, že metal je bohapustý randál pro umaštěné idioty z vesnice, a druhý tábor naopak posměšně tvrdil, že DM je přeslazená a umělá záležitost pro malé děti. Dlužno podotknout, že metalisti měli výhodu, neb si mohli vzít na pomoc nepřeberné množství svých kapel. Depešáci měli jen tu jednu, což v podstatě přetrvalo dodnes. Je vůbec komické, že někteří opravdu přesvědčení fandové basildonských neuznávají a neposlouchají nic jiného a sveřepě prohlašují, že DM je nejlepší kapela světa. Jistě, úlohu této kapely ve formování elektronické hudby zpochybnit nelze, ale takových bylo mnohem víc. Snad za takovým zbožněním opravdu stojí propracovaná image, v níž se však DM někdy možná až moc zhlíželi. Přiznejme si však, že jim to vycházelo dokonale. V roce 1985 se Martin Gore načas přestěhoval do Berlína a právě v tomto chladném a průmyslovém městě vzniklo další album Depeche Mode, které neslo název Black Celebration. Kromě titulní hymny nabídlo jednu z vůbec nejzdařilejších skladeb kapely, monumentální Stripped, dále baladu Sometimes, což bylo jakési pokračování Somebody z minulé kolekce, a další trefy do černého. Osobně mám nejraději nenápadnou, o to víc však uchvacující Here Is The House. Oproti předchozímu albu zjemnili a soustředili se spíše na podmanivou atmosféru, což se jim podařilo. Snad na tom má zásluhu i Berlín, neboť toto město přitahuje muzikanty jako magnet. Vzpomeňme jenom Nicka Cavea a Davida Bowieho. Zhruba v té době se ke kapele připojila jedna veledůležitá postava, fotograf Anton Corbijn, který si vzal na starost vizuální propagaci DM. Jeho výtečné černobílé fotografie, obaly desek a hlavně videoklipy se staly nedílnou součástí stále se rozšiřujícího kultu syntezátorové čtveřice. Kapela nepolevila ve vydávání alb a rok po Black Celebration přišla se syrovou a chladnou deskou Music For The Masses. Skladby Behind The Wheel, Little 15 či Strangelove jen potvrdily nevysychající kompoziční pramen Martina Gorea, byť nešlo o tak soudržnou sbírku, jakou bylo třeba Some Great Reward. Depeche Mode se vydali na turné (v jehož rámci zavítali i do Prahy) a následně vydali živé dvojalbum 101, které představuje jakési koncertní best of. Nechápete-li, proč kapela, v níž tři lidé hrají na syntezátory a jeden zpívá, vydává živák, poslechněte si jej. Tak strhující atmosférou a energií se totiž může pyšnit jen málo koncertních záznamů. |
Kapela jako by sama cítila, že už je jí striktně klávesový zvuk proti srsti a rozhodla se trochu zaexperimentovat. Výsledkem byla skladba Personal Jesus s výraznou kytarovou linkou a album Violator, které představuje to nejlepší, co DM kdy vyprodukovali. Vyrovnaná kolekce, z níž kromě Personal Jesus ční ještě dodnes mocně obehrávaný hit Enjoy The Silence nebo Policy Of Truth. Ale vyzdvihnout se dá prakticky každá položka. Navíc nelze nepřipomenout úžasný klip právě k Personal Jesus, který má na svědomí zmíněný Anton Corbijn. "Image neimage," řekl si zřejmě a milé Depeche Mode navlékl do kovbojských obleků a umístil je do jakéhosi zapadlého hampýzu. Výsledek je vpravdě nezapomenutelný. |
Violator však jakoby završil a definoval jedno období kapely, tudíž bylo jasné, že na další desce se musí něco změnit. Změnilo se hodně. David Gahan si nechal narůst dlouhé vlasy, bradku a především začal nezřízeně fetovat. Několikrát už byl na samé hranici života a smrti. Později se též nechal slyšet, že mu Kurt Cobain svou sebevraždou ukradl nápad. Zdálo se, že zlatá éra DM skončila a další desky už budou pouze matným odleskem někdejší žně. Opak byl ovšem pravdou, neboť zatímco si Gahan vesele šlehal a Andy Fletcher do studia v podstatě nechodil (nutno říci, že tak nečinil téměř nikdy a i na koncertech se projevoval spíše jakou showman než jako muzikant), dvojka Gore/Wilder připravila rockem ovlivněné album Songs Of Faith And Devotion s hity I Feel You, In Your Room a Walking In My Shoes. Za zmínku stojí rovněž gospelem říznutá Condemnation, o níž se Gahan vyjádřil, že je to nejpůsobivější skladba, jakou kdy DM udělali. | ![]() |
Následovalo mamutí Devotional turné, na jehož konci stála psychicky i fyzicky zničená kapela a živá verze propagovaného alba, která zachovává stejné pořadí písniček a v podstatě zní ještě mnohem působivěji. Gahanovy drogové excesy nebraly konce a kolem Depeche Mode bylo relativní ticho, které přerušil až odchod Alana Wildera. Kapela se ocitla v podstatě ve stejné situaci jako po odchodu Vince Clarka. Ještě pevněji se přimkli jeden k druhému a jakoby navzdory všem problémům a pochybovačným řečem vydali nejprve singl Barrel Of A Gun a poté celé album Ultra. Singl a firma sice slibovali nejtvrdší album DM, ale zbytek desky mnohem více než na Songs Of Faith.... navazoval na Violator. Kromě Barrel Of A Gun se rádiovými stanicemi proháněla ještě veselým klipem podpořená It´s No Good. |
Opětovný zájem o Depeche Mode ještě podnítilo vydání kompilace The Singles 86-98, navazující na výběr z roku 1985 a posléze i dvojalba The Singles 81-98, které oba počiny shrnulo. Kapela se rovněž dočkala desky poct, nazvané For The Masses. Objevila se na ní taková jména, jako Smashing Pumpkins, Apollo 440, The Cure, ale jednoznačně největší poprask vyvolali germáni Rammstein svojí verzí hymnické Stripped, pro jejíž videozpracování použili úryvky kontroverzního snímku o Olympijských hrách německé režisérky Leni Rieffenstahlové. Nejnovější skupinové album Exciter vyšlo v roce 2001, a jak už je u DM tradicí, obsahuje několik prvotřídních skladeb, ale také vycpávky v podobě zbytečných instrumentálek. Kdepak, přitažlivost této trojky spočívá přece jenom v silných a chytlavých písničkách. |
Po turné k albu Exciter si členové kapely dali pauzu,kterou ovšem nevyužili k odpočinku,ale každý ke svým sólovým aktivitám.
Martin Gore vydal už v pořadí druhé album coververzí "Counterfeit 2" ,kterým chtěl opět vzdát poctu svým oblíbeným hudebníkům.Tentokrát se jednalo o zvučnější jména než na předchozím "Counterfeit 1".Martin zde skladby podává ve svém charakteristickém melancholickém světě plném elektroniky...K albu přidal několik "komorních" koncertů v menších halách po Evropě.
David Gahan vydal také sólové album "Paper Monsters" - ale oproti Martinovi byl v těžší pozici,neboť to byla jeho prvotina,a také se jednalo o skladby které David sám napsal.Zvukově se vydává spíše k rocku než k elektronice.K albu následovalo poměrně slušné turné,na kterém si fanoušci mohli přijít kromě Davidových nových písní i na pecky od Depeche Mode..Ostatně- proč si to zapírat - řada fanoušků koncerty navštívila hlavně kvůli nim :-)
- 2005 Playing The Angel
- 2004 The Remixes 81-04 CD1
- 2004 The Remixes 81-04 CD2
- 2004 The Remixes 81-04 CD3
- 2001 Exciter
- 1998 Only When I Lose Myself (CD-Single)
- 1998 The Singles 81-85
- 1998 The Singles 86-98
- 1997 Ultra
- 1993 People Are People (CD-Single)
- 1993 Songs Of Faith And Devotion
- 1990 Violator
- 1989 101
- 1987 Music For The Masses
- 1986 Black Celebration
- 1986 Stripped (CD-Single)
- 1985 Catching Up With Depeche Mode
- 1984 People Are People
- 1984 Some Great Reward
- 1983 Construction Time Again
- 1982 A Broken Frame
- 1981 Speak & Spell
Komentáře
Přehled komentářů
http://depeche.cz
Nejaktuálnější český web o Depeche Mode!
Novinky, fotky, texty, diskografie, biografie, info o DM srazech, diskusní fórum...
nejlepsi kapela!!!
(deefra, 19. 11. 2006 15:47)
sou fakt nejlepsi..joo,vzkaz pro pettt.s..BLBE!
Depeche Mode forever..
(Gahanka.DM, 12. 10. 2006 19:10)Já si myslim,že DM sou prostě nejlepší kapela na světě..Vždyť sou úplně skvělí!!!Maj úplně skvělý texty k songům,dělaj skvělou muziku,všichni členové týhle kapely sou super..No,co k nim dodat..I love Depeche Mode!!!
Depeche CZ
(forest, 31. 3. 2007 8:48)